a přijde velká bouřka emocí.
Někdy stačí maličkost…
Jak zvládat dětské emoce bez křiku a pocitu viny
a zůstat si blízko i v náročných chvílích
Stáhněte si zdarma krátký příběh, který pomáhá:
💎 dětem pochopit vztek
💎 rodičům zůstat v klidu
💎 vrátit se spolu zpátky do pohody
✨ Vyzkoušejte už dnes se svým dítětem.
Když přijde vlna emocí...
…většina rodičů má pocit, že stojí proti dítěti.
Ale ve skutečnosti můžete stát na stejné straně.
Nestůjte proti sobě.
Stůjte spolu proti problému.
Někdy stačí maličkost…
a najednou přijde velká bouřka.
😡 Vztek.
😢 Slzy.
🙅♂️ „NECHCI!“
Získejte zdarma příběh Zvídalka a červený bouřkový mrak, který pomáhá dětem pochopit, co se v nich v takových chvílích děje. A rodičům dává návod, jak se zachovat.
✨ Vyzkoušejte už dnes jiný způsob, jak zvládnout bouřku emocí.
Co dostanete:
💎 příběh s krásnými ilustracemi
💎 omalovánku pro dítě
💎 otázky pro povídání
💎 návrh společných aktivit
💎 vysvětlení a tipy pro rodiče
- ve formátu PDF ke stažení
Možná to znáte taky...
Někdy stačí drobnost… a dítě najednou vybuchne.
😡 křik kvůli maličkosti
🙅♂️ „NECHCI!“
😢 slzy a vztek
🧸 rozkopnuté hračky
Vy se snažíte dítě uklidnit.
Vysvětlujete.
Přemlouváte.
Napomínáte.
Někdy už i trochu zvýšíte hlas.
A někdy pak vybuchnete taky. A pak vás to mrzí.
Protože ve skutečnosti nechcete stát proti sobě.
Chcete najít způsob, jak tyhle chvíle zvládnout spolu.
Právě proto vznikly příběhy Veverka Zvídalka a skřítek Vítek pomáhají s výzvami.
Jsou to jemné příběhy, které pomáhají dětem porozumět emocím a tomu, co se děje v jejich těle.
Děti si nepamatují vysvětlování.
Ale pamatují si situace z příběhů.
A příběhy rodičům dávají jednoduchý jazyk, jak o emocích s dětmi mluvit.
Každý z nich pomáhá dětem pochopit některou z náročných situací, které v životě zažívají.
A jeden z těchto příběhů — Zvídalka a červený bouřkový mrak, který pomáhá dětem i rodičům zvládat vztek — si teď můžete zdarma vyzkoušet.
🐿️ Malá ochutnávka z příběhu:
Bylo větrné dopoledne a veverka Zvídalka měla velký plán. Chtěla postavit tu nejvyšší věž ze šišek, jakou kdy les viděl. „Bude sahat až k první větvi!“ volala na skřítka Vítka. Pečlivě vybírala ty nejrovnější šišky a skládala je jednu na druhou. Vítek seděl opodál a se zatajeným dechem pozoroval, jak věž roste…
…
…V tu chvíli se to stalo. Zvídalka ucítila, jak jí do tváří stoupá horko. V bříšku se jí začal vařit horký guláš a tlapky se jí sevřely v pěsti. „Hloupé šišky! Hloupý vítr! Všechno je to hloupé!“ vykřikla Zvídalka. Začala dupat do země, až mech létal vzduchem, a pak vzteky rozkopla i ty šišky, které ještě držely pohromadě. Sedla si na bobek a z očí jí tekly horké, vzteklé slzy….
✨ Chcete vědět, jak příběh pokračuje?
Příběhy veverky Zvídalky již pomohly stovkám rodičů zvládat náročné chvíle s dětmi lehčeji.
Proč příběhy fungují líp než vysvětlování?
Když dítě zaplaví silné emoce, jeho mozek je zahlcený.
V tu chvíli často nedokáže:
🧠 přemýšlet
👂 poslouchat rady ani příkazy
🧘 hned se uklidnit
Ale když mu připomeneme příběh, který zná a má rádo, zareaguje. „Uděláme to jako Zvídalka?“
V příběhu dítě pozná:
💛 své vlastní pocity
🌿 situace, které zažívá
🌤 cestu zpět do klidu
Příběh vytváří bezpečný prostor, kde si dítě může své pocity zpracovat vlastním tempem.
A co o příbězích říkají rodiče?
„…(Jara rád čte jeden příběh stále dokola a většinou se toho hodně drží): Daří se mi Járu večer uzemnit pomocí Zvidalky, že zkoušíme prohloubit dech a popsat co cítí jaká jeho část těla. Pusobi to zklidňujícně.
Pak se mi zdá, že hodně hluboce porozuměl příběhu ,,kámen lži,, a už nejakou dobu vnímám, že i když ho napadne mi třeba zalhat, v hlavičce si to rozmyslí dřív než to udělá a řekne mi nakonec pravdu a já se v tu chvíli taky snažím vytvořit klidnou reakci. A je to moc fajn.
A příběh o vnitřním příteli zase pomáhá mně nebýt na sebe tolik přísná. Vlastně mi to skutečně docvaklo až se Zvidalkou, že ve chvíli smutku a nebo při nástupu vnitřního kritika, k sobě mužů taky mluvit hezky…“
Lena M., maminka pětiletého Járy
Možná jeden obyčejný večer...
Večer.
Den už je za vámi
a doma je konečně trochu tišeji.
Sedíte spolu.
Čtete příběh.
Dítě poslouchá.
Možná se ptá. Možná jen mlčí. A možná jen tak mimochodem řekne: „uděláme to jako Zvídalka…“
A někde mezi větami se něco změní.
Ne proto, že by se všechno vyřešilo.
Ale proto, že jste na to spolu, na stejné straně.
Bez jakýchkoliv závazků
Slovo autorky
Jmenuji se Zdeňka.
Příběhy o Veverce Zvídalce vznikly u nás doma ve chvílích, kdy byla naše dvojčata malá a já jsem hledala jemnější cestu, jak s nimi být „na jedné lodi“. Jedno z dětí má ADHD, což přinášelo silné emoce a náročné situace.
Nevznikly jako metoda, ale jako společný jazyk, ke kterému jsme se mohli vracet.
Dvojčatům letos bude 20 let. A krásný vztah, který máme, je pro mě největším důkazem, že to stálo za to…
