💛 dítěti pomůže pochopit, co se s ním při vzteku děje
💛 vám ukáže klidnější způsob, jak reagovat
💛 společně vám pomůže hledat cestu zpátky ke klidu a blízkosti
✨ Vyzkoušejte už dnes se svým dítětem.
🐿️ Malá ochutnávka z příběhu:
Bylo větrné dopoledne a veverka Zvídalka měla velký plán. Chtěla postavit tu nejvyšší věž ze šišek, jakou kdy les viděl. „Bude sahat až k první větvi!“ volala na skřítka Vítka. Pečlivě vybírala ty nejrovnější šišky a skládala je jednu na druhou. Vítek seděl opodál a se zatajeným dechem pozoroval, jak věž roste…
…
…V tu chvíli se to stalo. Zvídalka ucítila, jak jí do tváří stoupá horko. V bříšku se jí začal vařit horký guláš a tlapky se jí sevřely v pěsti. „Hloupé šišky! Hloupý vítr! Všechno je to hloupé!“ vykřikla Zvídalka. Začala dupat do země, až mech létal vzduchem, a pak vzteky rozkopla i ty šišky, které ještě držely pohromadě. Sedla si na bobek a z očí jí tekly horké, vzteklé slzy….
✨ Chcete vědět, jak příběh pokračuje? Klikněte na tlačítko:
Příběhy veverky Zvídalky pomáhají zvládat náročné chvíle s dětmi lehčeji.
Zvídalka a červený bouřkový mrak je příběh, který dětem pomáhá pochopit, co se s nimi při velkém vzteku děje.
Dítě prostřednictvím Zvídalky poznává vlastní pocity a postupně objevuje cestu, jak se z velké emoční bouřky vrátit zpátky ke klidu.
A Vy dostáváte jednoduchý společný jazyk, ke kterému se můžete vracet i později.
💎 příběh s krásnými ilustracemi
💎 omalovánku pro dítě
💎 otázky pro povídání
💎 návrh společných aktivit
💎 vysvětlení a tipy pro rodiče
ve formátu PDF ke stažení
+ BONUSY:
💎 Podrobný průvodce pro rodiče (PDF):
💎 Tahák na ledničku: Když přijde bouřkový mrak
Stručný vizuální přehled v 5 krocích, který doporučuji vytisknout a mít stále na očích. Obsahuje konkrétní věty, které v náročné chvíli můžete říct, a naopak slova, kterým je lepší se vyhnout.
💎 Bouřkový teploměr emocí
Jednoduchý vizuální nástroj, který dětem pomáhá srozumitelně pojmenovat, jak velký mrak nad sebou zrovna cítí – od jasné oblohy až po hurikán. Děti mohou ukazovat prstem, použít kolíček, nebo políčko vybarvit.
💎 + další překvapení
…většina rodičů má pocit, že stojí proti dítěti.
Ale ve skutečnosti můžete stát na stejné straně.
Někdy stačí drobnost… a dítě najednou vybuchne.
😡 křik kvůli maličkosti
🙅♂️ „NECHCI!“
😢 slzy a vztek
🧸 rozkopnuté hračky
Vy se snažíte dítě uklidnit.
Vysvětlujete.
Přemlouváte.
Napomínáte.
Někdy už i trochu zvýšíte hlas.
A někdy pak vybuchnete taky. A pak vás to mrzí.
Protože ve skutečnosti nechcete stát proti sobě.
Chcete najít způsob, jak tyhle chvíle zvládnout spolu.
Jsou to jemné příběhy, které pomáhají dětem porozumět emocím a tomu, co se děje v jejich těle.
Děti si často nezapamatují vysvětlování.
Ale pamatují si situace z příběhů.
A příběhy rodičům dávají jednoduchý jazyk, jak o emocích s dětmi mluvit.
Každý z nich pomáhá dětem pochopit některou z náročných situací, které v životě zažívají.
A jeden z těchto příběhů — Zvídalka a červený bouřkový mrak, který pomáhá dětem i rodičům zvládat vztek — si teď můžete zdarma vyzkoušet.
Když dítě zaplaví silné emoce, jeho mozek je zahlcený.
V tu chvíli často nedokáže:
🧠 přemýšlet
👂 poslouchat rady ani příkazy
🧘 hned se uklidnit
Ale když mu připomeneme příběh, který zná a má rádo, zareaguje. „Uděláme to jako Zvídalka?“
V příběhu dítě pozná:
💛 své vlastní pocity
🌿 situace, které zažívá
🌤 cestu zpět do klidu
Příběh vytváří bezpečný prostor, kde si dítě může své pocity zpracovat vlastním tempem.
„…(Jara rád čte jeden příběh stále dokola a většinou se toho hodně drží): Daří se mi Járu večer uzemnit pomocí Zvidalky, že zkoušíme prohloubit dech a popsat co cítí jaká jeho část těla. Pusobi to zklidňujícně.![]()
Pak se mi zdá, že hodně hluboce porozuměl příběhu ,,kámen lži,, a už nejakou dobu vnímám, že i když ho napadne mi třeba zalhat, v hlavičce si to rozmyslí dřív než to udělá a řekne mi nakonec pravdu a já se v tu chvíli taky snažím vytvořit klidnou reakci. A je to moc fajn.
A příběh o vnitřním příteli zase pomáhá mně nebýt na sebe tolik přísná. Vlastně mi to skutečně docvaklo až se Zvidalkou, že ve chvíli smutku a nebo při nástupu vnitřního kritika, k sobě mužů taky mluvit hezky…“
Lena M., maminka pětiletého Járy
Večer.
Den už je za vámi
a doma je konečně trochu tišeji.
Sedíte spolu.
Čtete příběh.
Dítě poslouchá.
Možná se ptá. Možná jen mlčí. A možná jen tak mimochodem řekne: „uděláme to jako Zvídalka…“
A někde mezi větami se něco změní.
Ne proto, že by se všechno vyřešilo.
Ale proto, že jste na to spolu, na stejné straně.
Jmenuji se Zdeňka.
Příběhy o Veverce Zvídalce vznikly u nás doma ve chvílích, kdy byla naše dvojčata malá a já jsem hledala jemnější cestu, jak s nimi být „na jedné lodi“. Jedno z dětí má ADHD, což přinášelo silné emoce a náročné situace.
Nevznikly jako metoda, ale jako společný jazyk, ke kterému jsme se mohli vracet.
Dvojčatům letos bude 20 let. A krásný vztah, který máme, je pro mě největším důkazem, že to stálo za to…
Bez jakýchkoliv závazků